VEGGY A MEGGY

Laura se vrátila od Kvída, kde se (doufáme) spářili a my jsme ji bedlivě kontrolovaly. Každou chvíli jsme ji vážily a měřily obvod bříška. A Laurinka opravdu přibývala. Ale chvílemi jsme si myslely, že je jen dobře najedená, ale ke konci října už nebylo pochyb, že je březí. Pěkně přibývala na váze a když jsme si ji vzaly na klín a přiložily ruce na bříško, bylo cítit pohyb miminek. Odhadovaly jsme že budou asi dvě. A potom nám 1.listopadu napsala Klářina máma, že Lauře se narodily dvě miminka! To jsme měly ze školy naspěch! Přiběhly jsme k Lauřině a Betynině kleci. Laura ležela v rohu a u ní se krčily dvě maličkatá miminka. Opravdu se nám na chvíli zastavil dech. Něco tak křehkého a jemného .... Obě miminka se neohrabaně kodrcala po kleci. Betyna je brala jako vlastní a nic jim neudělala. Laura vypadala pyšně. Obě morčátka vypadala, jako by jí z oka vypadla. Obě hladké, červeno-bílé. Opatrně jsme si je vzaly na klín. Byly heboučké a drobné. Lauře ani moc nevadilo kde jsou, byla ráda že si může odpočinout. Ale těm dvěma to jedno nebylo a spustily srceryvný kvikot a hledaly mámu. Laura se jim tiše ozvala, ale přece jenom jsme je raději vrátily zpět. A tak morčátka rostla. Chodila jsem se na ně často dívat a pojmenovaly jsme je Veggy a Meggy. Na obrázku je zleva: Veggy, Laura a Meggy. Chtěla jsem si ty dvě neposedy vzít, ale rodiče řekli, že kdybychom neměli Kvída, tak klidně, ale tři morčata už je moc. Ale kdybychom neměli Kvída, nebyla by Veggy a Meggy. Ale nebylo nic naplat, nemohla jsem si je vzít. Tak plynul čas a Veggy a Meggy už byly moc veliké a Betyně s Laurou překážely a otravovaly je. A tak se už Klářini rodiče rozhodli, že je dají pryč. Byly jsme moc smutné! Prodali je do nedalekého zverimexu a doufáme že si je někdo hodný vzal!